Prvním a velmi zásadním bodem při vstupu do koupelny je příprava podkladu.
Častý a velmi zřetelný problém je nerovný a nepřipravený podklad jak stěn, tak i podlah. Obkladač přijde na hrubou stavbu, kde jsou nějakým způsobem vyzděny příčky, omítnuté stěny, vybetonované podkladní vrstvy a zákazník si přeje, aby se začalo hned pracovat. Obkladač si musí zkontrolovat rovinatost těchto ploch, jejich vzájemnou kolmost a posoudit, zda je nutno vyrovnávat nebo zdali jsou plochy dostatečně připraveny. V případě, kdy nejsou splněny podmínky pro montáž, obkladač musí zákazníka na tuto skutečnost upozornit, musí se s ním dohodnout, jak podklad vyrovnat, a jaké budou vícepráce. V případě, že zákazník nesouhlasí s vyrovnáním a chce po řemeslníkovi, aby začal pracovat s tím, že to vyrovná lepidlem nebo se to nějak srovná – správný řemeslník od zakázky ustoupí. Obkladač, který vidí dopředu, jak bude obklad nebo dlažba po provedení vypadat, nemůže nikdy na nerovný nebo nepřipravený podklad provádět svoji práci. Tento problém je samozřejmě i ve variantě, kdy podkladní vrstvy nejsou soudržné a mohlo by dojít k odpadnutí nebo odloupnutí těchto podkladů.
Před zahájením práce na rovném a připraveném podkladu si obkladač důkladně promyslí průběh spáry.
Obkladač, který se přijde podívat na zakázku, nebo když přijde zahájit svoji práci, je naprosto v pořádku, nezačne-li hned pracovat. Je potřeba si obkládaný prostor důkladně rozměřit, překontrolovat rozměry obkladového materiálu, spočítat si dořezy, vypočítat ideální šíři spáry, zamyslet se nad umístěním zařizovacích předmětů, vidět kde jak která spára bude probíhat, kde jak která spára bude vystavena v celém prostoru očím, které budou obkládaný prostor využívat. Jednoduchý příklad – vstoupím do jednoduché místnosti WC, kde se naproti otevření dveří nachází zařízení – spára na stěně za zařízením musí být uprostřed nebo rozmístěna symetricky. Nemůže být umístěna tak, jak vyjde obkladačka. Potom i sebedražší, sebekrásnější obklad bude vnímán, jako že mu něco chybí.
Obkladač při práci vnímá a vidí dominantu prostoru.
Opět před zahájením obkladačských prací si musí obkladač určit, co je bráno jako vstupní místo pro lidské oči při vstupu do obkládané místnosti. Někdy to může být například sprchový kout, vana, protilehlá stěna s ornamentem, obraz v koupelně, vnější roh s poličkou, zvláštní přání zákazníka a podobně. Je nutné totéž vidět i v podlaze. Někdy to je například střed podlahy, jindy listelka, spojení dalších místností, schod nebo naopak zapuštěná plocha u krbu. Zkrátka kam padne lidské oko ihned, to je nutno brát jako dominantu prostoru a od ní dále odvíjet další obkladačské práce, což je ve spojení s průběhem spáry popsáno výše.
Obkladač nechává probíhat spáry.
Nechává probíhat spáru – tato formulace je velmi složitá. Samozřejmě pro provedení úkolu je nutno volit pro montáž obkladů a dlažeb naprosto vhodně do sebe zapadající formáty. Jednou variantou probíhání se může myslet průběh spáry, kdy přímo navazuje spára ve stěně na spáru v podlaze, a to v jedné místnosti. Zde je potřeba velice důkladně rozměřovat před zahájením prací, jelikož se pohybujeme v prostoru uvnitř „krabice“, ale výsledná práce je krásná. Další variantou je nechat probíhat spáru ve stejném druhu dlažby v několika po sobě navazujících místnostech. Například spára, které může být v rodinném domku dlouhá kolem 15 metrů a procházet třemi až čtyřmi prostory, musí být v jednom směru, pohledu jasně rovná, v žádném případě by neměla být v místech prostupu přerušována a navazována jiným směrem.
Obkladač využívá moderní technologie pokládky a všechny obkladové prvky.
Těmi slovy chceme vyzdvihnout, že obkladač neobkládá zastaralou metodou, tzv. „ na buchty“. Vývoj jde stále dopředu a obkladač musí jít „s dobou“. Moderní technologie šetří hlavně čas – jak pracovníkům, tak zákazníkovi – ale především zvyšuje kvalitu a celkový dojem z díla. Obkladač musí vědět a rozhodnout, jakou správnou stavební chemii použít na vyrovnání podkladu, na lepení jednotlivých keramických prvků, na kvalitní a správné vyspárování. Obkladač nemá problém použít všechny obkladové prvky. Zde například musí u podlahy použít soklové nebo schodnicové prvky, nesmí šetřit a řezat tyto doplňkové prvky z vlastních dlažeb. Sokl u podlahy, nařezaný z vlastní dlažby a dokončen lištou, je jedna z nejotřesněji odvedených prací, jaké obkladač může vytvořit. Obkladač dále musí umět osadit dnes všechny dostupné dekorace obkladů, bombata, listely, zapuštěná zrcadla, dekorace, musí provádět, lze-li, kamenické rohy, obezděné i kulaté hrany van. Musí umět použít rohové, ukončovací, dilatační lišty. Základem úspěchu odvedené práce je umět odborně zakomponovat výše popsané prvky do celého estetického vnímání obkládaného prostoru.
Své dokončené dílo si obkladač nenechá poničit.
Na velkých stavbách to bývá větším problém, na menších (např. v rodinném domku) menší. Obkladač by po skončení své práce měl na povrch „pustit“ jenom malíře a instalatéra, elektrikáře a jemné řemeslníky pro osazování kuchyňské linky, žaluzií a podobně. Zkrátka ty, kteří provádí už jen usazení sanitárních a podobných předmětů. Neměl by už po něm přijít jiný řemeslník, který by boural, sekal, dozdíval stěnu, snižovat strop a podobně. Obkladač by v tomto bodě desatera neměl nikdy rozdělat svoji práci s tím, že např. až po osazení portálu, oken nebo jiných stavebních prvků časem přijde svoji rozdělanou práci dodělat. Je třeba zde ctít, že musí být plocha pro obkládání dokonale připravena. V opačném případě hrozí poničení, byť jen třeba dvou kusů dlaždic nebo obkladaček, což při stavbě nemusí být ani pohledem vidět a problém se ukáže až při konečném vyčištění obkládaných prostor. Pak už je pozdě…
